Svět českých startupů je světem mladých manažerů v perfektně padnoucích oblecích, v některých případech dokonce oděných kompletně v bílém, barvou narušenou opravdu jen a pouze podrážkami bot. Případně by to mohl být svět provokativně růžové dámy s ještě provokativnější růžovou hlavou (u které se mi bohužel nepodařilo zahlédnout jmenovku), uchvatnou (není rozhodně myšleno negativně). Nebo je to možná svět mající svá typicky česká specifika, hlavně absenci typického startup prostředí, tak jak existuje v USA, ale nakonec i v Západní Evropě.

Mimochodem Tuesday Business Network má tři nové členy - Internet Billboard, SEO Expert (což byl, mimochodem, onen člověk ve zcela bílém obleku, Radek Karban) a Mercadeo (což je mimochodem další firma na SEO a podobné věci).

Kamil Vacek (Glocal consulting) se (no, mohl jsem to tušit) věnoval zobrazení loga Startup roku  a pak také tomu, jak se někdo "tak mladý" může stát business angelem. "Byl strašně zhnusen, protože pracoval v korporaci, poprvé a naposledy ve svém životě," říká Vacek (a hovoří o tom, že měl dostat Samsung pod velký Samsung). A "pocit prázdnoty po odchodu" ho tak nějak přivedl až k tomu, že se stal Business angelem. Respektive ho, poté co viděl totální nezájem studentů VŠE o podnikání, napadlo založit již zmíněný Startup roku. A jak správně říká, "já jsem takový obchodník z ulice, já bych mohl prodávat cokoliv" :)

Vacek je dobrý týpek, během svých 15 minut stihl probrat leccos, ale taky stihl říct, že moc nechápe kdo financuje tu firmu co má za 6 měsíců 23 zaměstnanců (na SEO/SEM a jmenuje se SEO Expert, osobně už jen ten název asi vypovídá leccos).  Nezbývá mi než s ním souhlasit :)

"Podníkání je o dělání něco navíc, jinak by nebyl lepší než ti ostatní," komentoval Vacek první ročník Startup roku s tím, že z desítek "týmů" se objevily pouze dva, které byly schopné se zlepšit. S neuvěřitelnou otevřeností tak bylo vlastně řečeno, že tahle soutěž byla docela bžunda. Více takových osvěžujících týpků. A mimochodem, v listopadu bude běžet další kolo soutěže.

Co se Bezrealitky.cz (Jakub Havrlant) týče, je to dnes pětičlenný tým, který se prý zamyslel nad tím, že na realitním trhu nešlo najít to co hledáte, trh fungoval špatně, vysoká cena, vysoké provize. A BezRealitky.cz chtělo vytvořit "soukromý trh nemovitostí". Podle provozovatele tak vystvořilo marketplace pro majitele nemovitostí, které je tak mohou nabízet na realitním trhu - prý mají developerské zdroje i zdroje přímo od majitelů (ani slovo o tom, že to nakonec stejně skončilo tím, že jim to podle některých  zaplavily stejně zase a jenom realitky). Zajímavější je i tvrzení, že se okolo BezRealitky.cz podařilo vybudovat komunitu, která se "vyzná" na trhu realit. "Myslíme si, že v česku stále funguje řada pseudo realitních kanceláří...".

Obchodní model vychází ze spolupráce s developerskými projekty,nabízení služeb (právní, hypotéky, pojištění) a (samozřejmě) všudypřítomná inzerce (banenry, afiliační programy, atd). Při spuštění 80% rozpočtu sežrala outdoor komunikace a přitom 80% úspěšnosti měla PR komunikace (no, můžete si chvíli uvažovat nad vyhozením peněz. A taky tam byla "komunkace s uživately" jak zaznělo na slide. Každopádně od dubna 2008 je BezRealitky.cz "break-even", od května vstoupili na bněnský trh (kde mají 700 návštěv denně). A připravují se na expanzi na další východoevropské trhy, nové vrstvy map (cenové například) a doplnit služby o odhady prodeje cen nemovistostí). Celkově má Bezrealitky.cz do 4 000 návštěv denně (přes 100K měsíčně), 3000 nabídek nemovitostí (30-40 denně nových) a měsíčně 250 transakcí.

Jako další příklad startupu byl uváděn Vodafone (Jakub Simpartl), což pochopitelně znamená, že šlo ve skutečnosti o příběh malého českého Oskara, který byl nakonec pohlcen velkým nečeským Vodafone. Vyslechli jsme si obvyklou historku o tom, jak se zakazuje nošení obleků a kravat (už se z toho stává přesně to, proti čemu se zdánlivě Vodafone vymezuje).

"Startup je trojboj, sehnat první zákazníky a nepřijít o ně, mít prachy na výplaty a dodavatele a neumřít," říkal Jakub Simpartl. Pak taky říkal něco o tom, že ho korporace natolik zblba, že používá angicismy a neví jaké mají české ekvivalenty (například KPI, víte, ehm?). Na druhou stranu se prý v neděli večer těšil do práce (stále ještě byla řeč o období "Oskar"). A Vodafone prý není typický příklad funkční zaběhnuté firmy, tedy firmy kde vše trvá dlouho a je patřičně zkostnatělé. Velká firma je podle Simpartla charakterizována trávením času na meetinzích, na které se chodí ze zvyku, případně z povinnosti nebo politických důvodů (proto má současný Vodafone obrovské podzemní patro plné meeting room, no jasně!).

"Choďte mezi své zaměstnace a lidi ve firmě. Ptejte se jich, co si myslí," upozorňujje Simpartl. "Mějte jasné a konkrétní strategie a cíle," říká dále (a dodává, že jich máte mít co nejmíň). Ve Vodafone se prý s tím vším také potýkali, třeba i s tím, že víceprezidenty přestěhovali ze sedmého (izolovaného) patra mezi lidi. A na cíle a strategie mají prý papír velikost A5 definujícího co jsou a kam jdou. Dále říká, "nechte rozhodovat konkrétní lidi s konkrétní odpovědností. Ne procedury a pravidla.". U Vodafone prý musí operátor v oblasti péče o zákazníky znát 800 businessů a pravidel. Každý rok se ten počet snižuje aby se dostali na 150 až 200. A také je prý důležité si uvědomovat, že "zákazník není jen číslo v reportu". A v neposlední řadě "odměňte úspěchy konkrétních lidí a pojmenujte konkrétní neúspěchy a chyba a odpovědnost za ně." Zároveň varuje před bujením alibismu a byrokracie. A poslední rada, "omezte meetingy a emaily".

Ivan Pilný přinesl v rámci panelové diskuse nějaké statistiky - průměrný věk zakladatelů firem je 39 let ("a to je taky možná důvod proč ta věková hranice 27 let přináší takové zklamání," okomentoval nastavneí podmínek soutěže Startup roku). A těch co jim je 50 a více je většina. Jinak byste také mohli vědět, že 70% startupů prostě krachne. Jiný průzkum běžící 22 let mezi 7 000 společnostmi říká, že averze k riziku se zvětšuje kdy ta společnost začne být úspěšná. A pouze 12% říká, že příčinou úspěchu byla výjimečná inovativní myšlenka, 88% že to bylo "výjimečné provedení naprosto obyčejné myšlenky".

Nějak to uzavřít?

Startupů v ČR asi opravdu moc není. A navíc asi také chybí možnosti jejich financování. Business Tuesday nebylo špatné, ale o startupech to až tak uplně nebylo - nejspíš prostě proto, že startupy prostě nejsou. Studenti (tedy alespoň ti z VŠE) se bojí začít podnikat. Zaznělo i to, že "všichni myslí strašně při zemi" - Kamil Vacek si na to doslova postěžoval a uváděl, že výběr BezRealitky.cz byl také dán částečně tím, že bylo myšleno i na víc, než na Prahu a Českou republiku.

Samotné setkání Business Tuesday startupy citelně postrádalo. Z panelu se opakovaně ozývalo "já tady vůbec za startupy nejsem" ,ale o tom jsem se zmiňoval už blognutí ze včerejšího rána. Ivan Pilný se v závěru i zmiňoval o nedostatku probírání otázky jménem "peníze" a upozornil i na další věc - v ČR neexistují business angels.

Podle hlasu z publika je možná i problém, že narozdíl od Sillicon Valley máme jiný životní styl a chybí nám startupová scéna. Vít Vrba z webnode se síce ujal odpovědi, ale ve skutečnosti začal mluvit o tom, že peníze jsou sice důležité, ale problém, že jsou ve skutečnosti lidé, A na otázku odpověď nedodal (a mělo by na ní možná odpovědět hlavně Tuesdy Network, které se zjevně o něco takového snaží).

Obecně v Evropě nefunguje stejné startup prostředí jako v USA - což je právě ona zmíněná scéna. Ivan Pilný posléze komentoval i další problém - současné inkubátory se prý věnují spíš tomu, co skutečné startupy nepotřebují. A navíc nemají ani dostatečnou značku, která díky nepovědomí o ni neumí tak dobře otevírat dveře. Nemělo by jít o to jestli inkubátor poskytne levnější nájem nebo rovnou peníze, měl by nabídnout něco jiného. Zdůrazněno bylo i to, že inkubátory říkají něco ve stylu "vy to budete muset vracet a tady chceme to a tohle a tohle" a to je prý špatně. "Inkubátory potřeby startupů neznají," zaznělo. Podle Vacka, který se již do inkubátorů namočil a už rozhodně nchce, tam chybí zkušenost. "Lidé z pomalé akademické sféry nepatří do podnikání, ty ať si jdou dělat tu knihovnu," doslova říká Vacek.

Startupy v Čechách mají prý problém v tom, že nesdílejí zkušenosti. Místo toho se snaží machrovat a dokázat kdo je lepší.

Teoreticky by se peníze a podpora pro startupy mohla objevit i od Evropské Unie - říkal to i Vít Vrba, který mluvil o snaze EU podepřít přenos know-how ze školství do soukromé sféry.   

 Z úst Vacka zaznělo ale i to, že byl pro BezRealitky.cz "vpodstatě semafor" a každé 2-3 týdny určoval co mohou, mají a nesmí dělat. Nejsme si příliš jist, jestli takhle to opravdu má fungovat. Ale Vacek je teoreticky velmi ojedinělý a Business angels neexistují, takže holt takhle to asi je. Byť před dvaceti lety by Vacek byl nepochyběn vekslák, jeho výrazivo na Business Tuesday tomu odpovídalo. "Studenti se ukazujou, ty studenti před nima tančí, jsou to takové námluvy, každý z těch porotců může ty peníze z fleku dát," komentuje Vacek vlastní soutěž.

Panelová diskuse se nakonec změnila v kritiku inkubátorů a samotné soutěže Startup roku a nic neříkající povídání si o tom, jestli mají inkubátory startupy direktivně řídit, učit a uzavřít mezi zdi, nebo jestli je opravdu nutné aby startup na počátku jezdil tramvají a nebyl uzavřený mezi zdi. A taky o tom, že je vlastně možná lepší budovat "kulturní prostor" než inkubátor.  Další zvláštní vložkou byl kdosi střídající chvíli angličtinu a chvíli anglickou češtinu. A otevřeně se přiznávám, že mě to v tuto chvíli už opravdu přestávalo bavit.

Startupy nejsou, startupy se studenti stát nechtějí, financovat je nikdo nechce a každý na to má zcela jiný pohled. Tečka.  A jediný business angel je boží týpek :)