"Evropané v roce 2008 stáhli z internetu nelegálně hudbu, filmy a další soubory celkem za deset miliard eur (přes 250 miliard korun). Do roku 2015 tak maloobchody přijdou až o 240 miliard eur tržeb, uvedla dnes Mezinárodní obchodní komora (ICC)," píší Lidové Noviny v článkuEvropští 'stahovači' dokázali za rok způsobit škodu 10 miliard eur.  Nad podobnými články je vhodné na jednu stranu mávnout rukou, na stranu druhou se to chce zamyslet o roli novinářů v paouškování lží a nesmyslu bez jakékoliv přidané hodnoty. Odhady "škod" pirátství jsou totiž dlouhodobě vycucané z prstu. Nemají žádný reálný podklad. A odhad ICC pro rok 2008 vztažený na rok 2015 má sám o sobě už dost jasnou vypovídací hodnotu. A v oblasti hudby je ta vypovídací hodnota na úrovni blábol.

Ano, pirátství je špatné. Je špatné si stáhnout hudební album a nezaplatit za něj. Hudební průmysl už ale dobrých pět let zamrzl na mrtvém bodě. "Bojuje" proti pirátství, nejraději by zavedl povinnou identifikaci internetového uživatele a každý jeho krok sledoval. Vlnou lobbingu se mu porůznu daří dosahovat řady absurdních omezení a právních norem, které jsou zpravidla v příkrém rozporu se základními svobodami člověka. Na druhé straně existuje něco jako Apple iTunes, kde se hudby prodají miliony kusů a nikomu nepřijde divné, že tam za hudbu platí.

Tupý novinář přepíše tiskovou zprávu ICC a nepřidá nic. Nic o tom, že hudební průmysl se musí změnit. Nic o tom, že čísla jsou vycucaná z prstu. A už vůbec nic o tom, jak to vlastně vidí lidé.

Řešením vůbec není represe, stejně jako není řešením povinná identifikace, špehování, DRM a další nesmysly. Všechna tahle "opatření" měla vést k "řešení". Nevedla, místo toho hudební průmysl stála miliony dolarů. A hudební průmysl si tak ve skutečnosti způsobuje škody sám sobě a lživě to svádí na uživatele a "stahovače". Řešením je poslechnout co chce uživatel a co mu už některé služby nabízejí.

• Chci mít možnost si poslechnout hudbu před stažením, prostě proto, že chci mít jistotu, že jí budu ochoten (a občas schopen) poslouchat víckrát.
• Pak chci mít možnost jí jednoduše zaplatit (pár kliknutí) a ještě jednodušeji si jí stáhnout.
• A staženou hudbu si chci přehrávat v čem se mi zlíbí a ne řešit omezení toho, že se to "smí" jenom na určitém zařízení. A že na další jí prostě "nesmím" nebo "nemůžu" dostat.

Mimo tyhle základní pravidla je pak ještě řada dalších možností, za které si klidně něco připlatím - třeba ve formě měsíční platby za danou službu. Příkladem může být možnost mít veškerou mnou staženou hudbu k dispozici online, v internetové "úschovně". Tak abych mohl kdykoliv a kdekoliv získat to, co jsem již jednou zaplatil. A snadno to dostat na jakékoliv nové zařízení (počítače, přehrávač, mobil), které jsem si pořidíl. Nebo které právě používám.

A co opravdu už nechci je slyšet bláboly o tom, že někde vzniká nějaká škoda. Ti co tyhle bláboly vypouštějí do světa porušují základní povinnost dobrého hospodáře. Nedokáží jít s dobou a stále si myslí, že je osmnácté století.