Když byl zhruba před rokem Gmail spuštěn, probíhalo internetem mnoho různých hypotéz o tom, co k tomu firmu Google vede a co je v pozadí celé té věci. Mnozí spekulovali s tím, že Google chce svým klientům monitorovat poštu a shromažďovat údaje.

To by samozřejmě nebylo nic zarážejícího, v podmínkách o používání Gmailu s tím musíte souhlasit (na rozdíl od telefonu, kde souhlas s odposloucháváním nedáváte a přesto vás může monitorovat kdekterej socdemáckej fízl), takže žádná velká špionážní hra se neděje.

Mému příteli*) ze známé hacko-crackerské skupiny -=OctOmiLky=- se však pomocí různých tajných hackerských technik podařilo zjistit, že Googlu vůbec nejde o shromažďování osobních údajů, ale o věc daleko tvrdšího kalibru: chce v uživatelských schránkách bez vědomí majitelů shromažďovat radioaktivní odpad!

Ano, zní to neuvěřitelně, ale je to tak! Problém s ukládáním radioaktivního odpadu je starý jak Marie Sklodowská a dodnes se nikomu nepodařilo to uspokojivě zvládnout. Dosud se celá věc řešila vykopáním hluboké jámy, kam se nebezpečný odpad sváží, celá jáma se po naplnění zabetonuje a všichni v okolí 100km se zbytek života modlí nad tím, aby někde něco neprosáklo.

Jenže, ono občas prosákne. A lidé proti novým úložištím hlasitě protestují (né každý chce mít ve jménu blaha elektrokoncernů plnou hubu nádorů a debilní děti). A tak vzniká nerudovský problém – kam s ním...

A protože se z toho stal výnosný byznys, a protože Google má na výnosné byznysy čuch, daly se hlavy dohromady - a vznikl Gmail.

Většina z vás už asi chápe – gigabajt místa není dán uživatelům jen tak, z dobré vůle, ale právě proto, že čím větší prostor, tím lépe se v něm něco schová – a tím lépe se to dá přehlédnout.

Radioaktivní odpad se běžně ukládá do 200 litrových sudů, které se po naplnění hermeticky uzavřou a odvážejí se do úložiště. A teď zkuste počítat se mnou: podle jednotek SI je 1KB = 16.6 litrů => jeden 200 litrový sud se vejde do 12 KB, což je v dnešní době běžná velikost jednoho e-mailu. Navíc sud bývá málokdy naplněn na 100%, takže jej lze často ještě zmenšit pomocí nějakého kompresního algoritmu (např. Gzip = Google Zip – speciální komprimační program na zmenšování sudů s radioaktivním materiálem, pro zamaskování skutečné funkce však umí komprimovat i data).

A je to tady – celý princip je v tom, že mailserver jednoduše čeká, až uživatel naplní z určité části svou schránku emaily, a pak šup – najednou, kde se vzala, tu se vzala, nenápadně se kdesi vzadu v dávno nečtené poště objeví zpráva obsahující zkomprimovaný sud s radioaktivním odpadem.

Možná to někomu z vás bude znít šíleně, ale skutečně je to tak! Stačí jen nebýt úplně tupý a spojit si dohromady několik faktů a trošku statistiky: 1GB je 1000MB, a jeden plný sud v tomto prostoru zabírá díky své velikosti jen 1/83000, což je ze statistického hlediska rovno tomu, že se tam vlastně nevyskytuje (cokoliv je pod 1/1000 je statisticky nevýznamné). Je jasné, že i kdyby vám tam Google podstrčil sudy dva, stejně nemáte šanci si jich v tak obrovském prostoru všimnout.

Pokud Google má na Gmailu řekněme 50 tisíc uživatelů, může do jejich schránek pohodlně uschovat cca. 100 tisíc sudů s radioaktivním odpadem, což by např. jaderné elekrárně Dukovany při její produkci 56 tun odpadu ročně vydrželo minimálně na 360 let...

A že to Google nebude dělat zdarma, je jasné. Jenomže, problém není v tom, že by jsme záviděli Googlu peníze, které na tom vydělají. Problém je v bezpečnosti takového řešení.

Je sice pravda, že oproti klasickému uložení sudů v podzemí zde nehraje roli koroze, takže z elektronicky uložených odpadů nemůže zdánlivě nic prosáknout. Teoreticky. Prakticky k tomu samozřejmě dojde – každý z vás je již určitě setkal s překříženými soubory na disku, kdy dojde k tomu, že si po natažení překříženého souboru natáhnete spolu s ním i data ze souboru jiného... a může se klidně stát, že při čtení nějaké obchodní korespondence obdržíte pekelnou dávku radiace...

Nebo třeba terorismus. Dnešní problém podzemních úložišť je kritizován i proto, že zde není žádná velká ostraha, takže kdekterý pomatený náboženský fanatik může s kynžálem v ruce pod rouškou tmy a hašiše několik sudů ukrást a kontaminovat jimi např. vodní nádrž. Nebo nedejbože kantýnu v poslanecké sněmovně. Jenže v případě Gmailu to může být daleko horší, protože při kompromitaci serveru se může bleskurychle zasvinit celej internet a každej kdo se k němu připojí, může být ozářen. A to není sranda!

Budoucnost může totiž vypadat i tak, že všichni, kdož jsou intelektuálně a finančně na takové výši, že mají připojení k internetu zahynou na nemoc z ozáření a jedinými obyvateli Země se stanou bezdomovci a členové etnik, které se spíše než v domech zdržují na zápraží a počítač viděli jen když ho našli na noční a nesli ho vrátit do zástavárny.

A to není úplně pěkná představa. Takže, pozor na Gmail, zkuste raději něco menšího...

*) Ano, skutečně se jedná o Quetzalcoatla, který vyhrál letošní crackerské derby tím, že dokázal dát na internet k dispozici crack na hru Half-Life 4, což je naprosto unikátní, neboť běžně se cracky objevují 5-10 hodin po předání hry do lisovny CD a on ho vydal 16 měsíců před tím, než Valve začala přemýšlet nad tím, že bude hru programovat!