Každý jsem občas poeticky naladěni, ale naladění některých je takové, abych tak řekla, nekonvenční. Každému z nás už určitě někdy v ledové tříšti pramínek života ze srdce prýštil, ale je fakt, že někteří se již oprostili od éterické krásy a hledají hutnou podstatu.

Ráda brouzdám po netu a hledám potěchu srdce, pohlazení po duši a proto jsem dnes zajásala nad nečekaným pokladem. Pokud si i vy chcete přečíst vskutku nevšední texty Kvíčislava Doudy a jeho internetové manželky Kvíčislavy Doudové zavítejte do Yfčina hlodníku.

Kvíčislav je již zdatný vytříbený básník ale protože není dobře člověku samotnému, i jemu povstala posila v podobě jeho internetové ženy Kvíčislavy.

Musím říct, že i když se Kvíčislava hodně snaží, tak málo platné, umění svého manžela nedosahuje. Především je na první pohled patrné její otrocké lpění na pravopisu. To její muž se už od této berličky zbabělců oprostil.

Dále by se jejím dílkům dala vytknout souvislá myšlenka. Takové chyby se její manžel nedopouští. Důsledně jakoukoliv souvislost svého projevu potírá.

Kvíčislava se také neubránila klasickému nešvaru nováčků - verše se jí rýmují. Jen se podívejme na krásu textu Doudova, který je už vyzrálým básníkem:

"Mrtvola už vilezla
Dítě ošukala
Mrtvola už vilezla
A to dítě co zní vylezlo
By sežrala
Nejrači"

Ačkoliv se i v jeho textech sem tam ještě nějaký ten rým najde.

Jediným skutečně zářným bodem je Kvíčislavino úchvatné "Budliky", ale tady se musíme ptát, jestli se přece jen neinspirovala v dosud nezveřejněných textech manželových u nich doma ve virtuálním šuplíku.

V každém případě popřejme Kvíčislavě a Kvíčislavovi Doudovým hodně sil do dalších projektů. Na závěr mi dovolte malou zdravici:

Kvíčislavo, Kvíčislave, haute volée
jedna z vašich hypotrofických mrtvol plave ve stoce
a její konvexokonkávní palpačně nebolestivé břicho
brzy exploduje jako otylý furunkl