Nejpopulárnějšímu virtuálnímu světu, Second Life, už bude brzy šest let. A od roku 2002, kdy se objevila první uzavřená beta verze (listopad), se v něm toho změnilo opravdu hodně. Na druhou stranu v něm řada věci přetrvává v roky staré podobě, ačkoliv jde o věci, které jeho obyvatelům znepříjemňují život. Českému Second Life, tedy pokud to budete měřit podle vzniku českých ostrovů Valuta či Czechoslovakia, je vpodstatě zhruba rok. Alespoň Czechoslovakia rok slavila právě o uplynulém víkendu (přesně 14.září) a Valuta se podle dostupných údajů vyskytovala v SL od ledna 2007.

Dnešní Second Life se od toho několik let starého opravdu hodně liší. Rozrostlo se do nevídaných rozměrů, denně se v něm pohybuje přes padesát tisíc obyvatel, v měsíčním měřítku přes milion. A těch zaregistrovaných má patnáct milionů. Nejvíce pochází z USA, českých je, pokud budu hodně optimistický, pár tisícovek. A počty ostrovů (v SL se jim říka SIMy) jdou do stovek a řada z nich je něčím, co stojí za návštěvu (naopak řada z nich je děs a bída).  Pokrok je ale vidět i v technické oblasti, byť SL bude vždy doplácet na to, že nabízí ničím neomezené prostředí pro virtuální svět a 3D modely, včetně obrovských možností programování. Dnešní SL tak má podstatně kvalitnější grafiku, hlasovou komunikaci, propracovaný 3D systém i funkční ekonomiku. A pokud jste snad zkoumali SL někdy před rokem či dvěma, to dnešní je někde uplně jinde.

Do světa Second Life se dostanete snadno. Na www.secondlife.com stáhnete klienta (pár desítek MB), založíte si virtuální postavu (avatar) a pak už zbývá jenom se přihlásit (vstoupit). Pokud ale očekáváte něco na způsob interaktivní  hry, kde se snadno zorientujte, připravte se předem na velké zklamání. SL není ani střílečka, ani MMO(RPG), ani něco kde budete moci plnit nějaké úkoly. Second Life prostě není hra. Je to virtuální svět, který se už šest let snaží prošlapávat cestu pro něco, co je občas označováno jako Web 3.0. A popravdě, s webem má společného hodně. A pokud ho jako web budete brát, bude se i lépe chápat. Samozřejmě si nejprve patřičně zkomplikujete život tím, že se budete muset svět (a svůj avatar) naučit ovládat. Bezprostředně poté budete tápat v tom, kam se v tak rozlehlém světě vydat a co v něm vlastně můžete dělat.

Je libo cesta vzducholodi?

A ke škodě věci vám v tom "české" (a "slovenské") ostrovy moc nepomohou, natož česká komunita, která vyniká typicky českými vlastnostmi - je rozhádaná a izolovaná od světa okolo. A odvážím se tvrdit, že se většina čechů a slováků od té "pravé" komunity drží poněkud dál. Second Life je uspokokuje, podnikají v něm (nebo se prostě baví) a války mezi Martinem Dvořákem (beVirtual) a Jaroslavem Peňaškou je nudí.   A pokud mluvím o podnikání, tak je to podnikání se vším všudy - v řadě případů totiž podnikání v SL neznamená jenom úhradu vložených nákladů, ale i možnost slušných výdělků.

Do začátků v Second Life je přesto nejlepší si zapamatovat, že existují (v tuto chvíli) vpodstatě čtyři místa, kde můžete najít čechy a slováky - skomírající Valuta, která ze všeho nejvíce připomíná komunistický skanzen. Další, je něco méně skomírající Czechoslovakia, kde je ale vše diktováno tím, jaké "sponzory" dokáže beVirtual přitáhnout a dva nové ostrovy - Tornado City a Slovakia. Zatímco Tornado City je jednoznačně orientované na zábavu v tom nejširším smyslu, Slovakia se k tomu snaží dodat něco originálního a zajímavého. A za návštěvu, klidně i častou, stojí. Možná i proto, že se neustále vyvíjí.  Všechna čtyři místa najdete nejlépe ve vyhledávačí (Search) a dostanete se na ně "teleportací" - což je ten nejrychlejší způsob pohybu ve virtuálním světě, tedy pokud nepočítáte možnost létat.

Česko-slovenský ostrov Slovakia z ptačí perspektivy

Čtyři základní česko-slovenská místa svým způsobem odpovídají i existenci několika znepřátelených frakcí, které mnohdy proti sobě bojuji na život i na smrt a své antipatie přetahují i do světa reálného. Pochopitelně ke škodě věci, s velkou pompou a bez viditelného výsledku. Ve výsledku na jejich dětinské války doplácejí jen a pouze čeští/slovenští uživatelé, už třeba jenom tím, že se jednotlivé ostrovy (simy) snaží navzájem přetahovat návštěvníky a klasicky "mlčí" o existenci těch "druhých". Ve finále to nakonec spíš vede k tomu, že noví uživatelé zklamaně odcházejí. Částečně díky nepochopení toho, že SL neni HRA, částečně také díky problému v komunikaci znepřátelených frakcí.

A také dílem toho, že Second Life samotné "nic" nenabízí, jeho tvůrci prostě nabízejí ničím neomezené prostředí a počítají s tím, že samotní uživatelé budou aktivní. A najdou si dostatek zábavy a aktivit pro sebe i pro ostatní.

Second Life a ekonomika

Second Life je zadarmo, to je asi první nejzásadnější informace. Klient nic nestojí, stejně tak jako pobyt ve virtuálním světě je zdarma. Přesto je vhodné popřemýšlet nad zaplacením Premium účtu (72 USD ročně) - získáte tak totiž nejenom týdenní rentu 300 lindenů (L$), ale také možnost vlastnit 512 čtverečních metrů pozemku, aniž byste museli platit měsíční poplatky (okolo 8-9 dolarů za dvojnásobně velký pozemek). A budete mít také jednodušší život, pokud budete chtít něco v SL tvořit - za upload vlastních textur se totiž také platí, 10L$. A nebudete navíc omezeni tím, že si nebudete moci koupit to co chcete. Lindeny si nakonec můžete kupovat prostou směnou za dolary, v rámci aktuálního výhodného kurzu za 100 USD získáte až 22 tisíc lindenů - a nutno podotknout, že jde to velmi slušná částka (běžné pozemky stojí například okolo 4 tisíc lindenů za 512 metrů čtverečních).

Na ekonomiku prostě dříve nebo později narazíte a pokud nebudete mít žádné peníze, budete na tom tak jako většina českých uživatelů - ti po SL pobíhají v oblečení a vybavení získaném zdarma a neutrácejí ani korunu, natož linden dolary. A ačkoliv by si peníze mohli i vydělat, raději si stěžují na to jak je to zlé, že si nic nemohou koupit. Případně žadoní o peníze o těch "movitějších" - jev ostatně dobře známých ze všech online her, kde jakoukoliv roli hrají virtuální peníze.

Dlužno dodat, že absence vlastního pozemku vás přípraví o hodně možností, stejně tak jako případná absence peněz. Právě v možnostech vytváření vlastních věcí je Second Life nepřekonatelné. Ať už jde o oblečení či vzhled vlastního avatara, domy či jakékoliv další věci - zbraně, letadla, dopravní prostředky, nábytek, prostě cokoliv si jenom vzpomenete. A právě na možnostech vytvářet a prodávat vlastní věci je založeno podnikání - točí se v něm "velké peníze" a pro řadu lidí se Second Life stalo skutečně podnikatelským prostředím. Vznikají zde virtuální firmy nabízející značkové zboží, ať již obdobné tomu z reálného světa, nebo zcela virutální.

Peníze, lindeny, je nicméně možné získávat i vlastní pílí. Můžete začít třeba tím, že si do "picks" (oblibená místa) přidáte taková, která za toto začlenění platí. Příjdete si na pár lindenů za první tři dny a až do stovky lindenů měsíčně. Tedy pokud si toto místo v "picks" necháte. Případně se můžete věnovat vyplňování dotazníků, které v SL používá řada firem podnikajících v sociologických průzkumech (v Czechoslovakii najdete také jednu českou pobočku podobné firmy) - a přijdete si tak i na 200 lindenů za jeden vyplěný dotazník. Řada obchodů i ostrovu navíc platí i za to, že tam prostě jste - za deset minut tak můžete přijít k pár lindenům.

Tornado City má ve svém středu velký zábavní klub

A v uplně "nejhorším" případě můžete v SL začít pracovat. Bodyguard baru či klubu, tanečnice u tyči, DJ či eskortní služba jsou asi tak nejrozšířenější příklady. Pokud se tedy nevydáte cestou vytvoření vlastní virtuální firmy a nezačnete vyrábět vlastní předměty. A pochopitelně je prodávat.

Dobrou inspirací toho jak funguje virtuální ekonomika jsou nejenom obchody přímo ve virtuálním světě, ale hlavně dvojice webových obchodů - www.slexchange.com a www.onrez.com. Lze na nich snadno získat přehled co kolik stojí, ale také na nich později prodávat vlastní věci. A hodí se hodně do začátku v SL. Na obou místech lze totiž vždy vypsat zdarma dostupné předměty a na dvě kliknutí si je nechat poslat avatarovi v SL. Takže než začnete utrácet, je právě možnost získání zdarma dostupných předmětů to nejlepší co můžete udělat. A nutno dodat, že řada lidí a firem čas od času nabízí zdarma (nebo za symbolickou cenu v řádu jednotlivých lindenů) kvalitní a užitečné věci v omezeném množství.  Výhodou hledání na internetu je nakonec i to, že "všechno" zboží ze stovek či tisíců obchodů najdete na jednom místě - ve virtuálním světě byste museli opravdu chodit z obchodu do obchodu a hledat, zejména pokud byste hledali nabídku věcí zdarma (freebie v řeči SL).

V Second Life se podniká i v dalších oblastech a není to nepodobné reálné ekonomice. Kvete obchod s pozemky, dokonce až natolik, že to trápí samotné provozovatele, Linden Labs. Stejně tak je trápí rozrůstající se, všudypřítomná, inzerce. Většina obchodů nabízí i affiliate program, kdy na své pozemky a obchody můžete umístit nabídku zboží jiných prodejců a dostávat provizi.

Příkladů  najdete nespočet, včetně těch českých - ByteGang a jejich Dirty Lynx a Hanzo Blades, Marinoco Fashion, obchody Vilema Beaumonta, Ignor Vella a jeho obchody, Angara - PXD Toxic a další. V některých jmenovaných případech mají i vlastní virtuální ostrovy, což je, svým způsobem, už dostatečně nákladná záležitost (běžně okolo 30 tisíc lindenů měsíčně) a je s tím spojena spousta práce, včetně potřebného marketingu. A pokud vynecháme "firmy", najdou se i české kluby - ať už na Slovakii nebo Andie's & Rg's Beach (společný "česko-americký" klub).

A nezapomeňme ani na řadu jednotlivců, kteří v Second Life podnikají poněkud skrytě, zejména tak že jiným lidem a firmám staví jejich ostrovy, budovy, programují skripty a starají se o řadu dalších věcí. Včetně "podnikání" ve světě virtuálního porna, který má v Second Life velmi silnou pozici.

Poslední co je vhodné u ekonomiky je zdůraznit je to, že převod peněz funguje i opačně, tedy z lindenů na skutečné peníze. Prostě o důvod více, proč se vážně nezamyslet nad možností rozšířit aktivity i do virtuální ekonomiky. Za pár let, odvážím se tvrdit, budou virtuální světy něčím běžným a mají dost velkou šanci se skutečně stát něčím označitelným za Web 3.0. Ale o tom až později.

Second Life není HRA

Z uvedeného je asi dost zřejmé, že Second Life opravdu není hra. A právě tahle "maličkost" je pravděpodobně nejčastějším důvodem zklamání těch, kteří při vstupu do SL očekávali něco ve stylu počítačové hry. Second Life je propracovaný model virtuální světa, který se nevíc nepřetržitě vyvíjí. Je třírozměrný, včetně fyzikálního modelu, lze v něm vytvářet cokoliv, volně se pohybovat, létat, bojovat, komunikovat. Můžete tancovat, navštěvovat tisíce ostrovů, virtuálně nakupovat. A můžete se změnit na cokoliv chcete. Second Life dokáže to, co ve virtuálním světě prostě nemůžete nikdy mít. Můžete být kočka, pes, drak, vetřelec, monstrum, robot, postava z filmu, cokoliv.

Důležitá věc, kterou je vždy potřeba mít na paměti, je to, co už bylo zdůrazněno. SL samotné žádnou organizovanou zábavu a aktivity nenabízí (pokud tedy nejste tím kdo do SL přichází proto, aby v něm tvořil a podnikal). Linden Labs, vlastnící a provozovatelé, vlastně jenom zprovoznili technologie, které každý může využívat. A pokud má SL být pro jeho obyvatel zajímavé, musí "někdo" nabízet aktivity a obsah pro ostatní - taneční kluby, restaurace, kavárny, obchody, přírodní parky, středověké hrady, vesmírné stanice, rozsáhlé prostory pro role playing (hra na hrdiny). A pokud si v rozsáhlé nabídce nenajdete "to svoje", tak je asi nejlepší zůstat u hraní klasických her.

Každopádně dělat můžete leccos - pořídit si letadlo a účastnit se leteckých závodů se stovkami dalších lidí, nebo se stát samurajem, stát se členem klanu a v soubojích se snažit zvítězit. Závody v automobilech, skoky padákem, výzkumné výpravy po vesmírných stanicích či přírodních scenériích, post-apokalyptických a steampunkových zemích. V jedné z nejrozsáhlejších RP (Role-Playing) her se můžete stát upírem se vším všudy (Bloodlines). A protože je Second Life určeno plnoletým (pro mládež, 13-17, existuje oddělený Teen Second Life), můžete se i vyřádit na nabídce "sexuálně" laděnoho obsahu a služeb - virtuálnost zde navíc znamená, že si budete moci splnit i ty nejdivočější sny.

Role-Playing (hra na hrdiny, pokud překousnete tento zvláštní český překlad) je zvláštní kapitolou toho, v čem Second Life nabízí opravdu neomezené možnosti. A slouží dobře velké části  hráčů. K dispozici jsou jim jednotlivé ostrovy (simy) a dokonce jeden z největších RP komplexu, NORSIM LON, který se rozprostírá na dvaceti osmi ostrovech (simech). A každý takovýto RP prostor má nejenom propracované prostředí, ale také dostatečný příběh, který umožňuje milovníkům RP využití na maximum. RP prostory existují ve variantách soubojových i nesoubojových. Pro ty první je SL skvělým zdrojem neuvěřitelných zbraní, ať již jde o ty klasické (třeba právě zmíněné samurajské), nebo fantastické - vzorem jsou často filmy a seriály, takže můžete začít "žít" ve světě Star Wars, Deep Space 9 či Star Treku. Milovníci japonské fantasy mohu být také spokojení.

RP Ostrovy nabízejí fantastické konstrukce

Na řadě aktivit v Second Life je zajímavé i to, že jsou velmi úzce propojeny s webovými stránkami a v Second Life mají vytvořenu řadu specializovaných aplikací. Vaše úspěchy v soubojích se tak například automaticky přenášejí do databází na webu. Stejně tak můžete získávat body zkušenosti za to, že trávíte čas aktivitami v některém z RP ostrovů. A na základě získaných bodů pak dostanete přidělené nové vlastnosti pro vaší postavu. Vznikají tak "počítačové hry" vytvořené v Second Life. Byť prozatím trpí tím, že plynulost a rychlost Second Life má poněkud co dohánět ve srovnání se specializovanými hrami (World of Warcraft, Lord of the Rings Online, atd).

Komunikujte, co hrdlo ráčí

Když už nic jiného, můžete Second Life brát jako zábavný a interaktivní prostředek pro komunikaci. V základní podobě je to zábavnější chat - je určitě zábavnější se sejít ve virtuální podobě a chatovat, než jenom koukat na řádky "běžného" chatového serveru. O významu této aktivity nakonec možná svědčí i snaha Google v podobě Lively. A vedle klasického psaní si na klávesnici je v SL možné komunikovat hlasem - ať již tak že se sejdete na určitém místě a bavíte se, nebo vytvoříte skupinu, v rámci které spolu mluvíte tak, aby vás nikdo další neslyšel.

Právě možnost komunikace větší skupiny lidí je využitelná i mimo klasické povídání si s přáteli - virtuální porady, konference, přednášky. A to za minimální náklady a s dostupností pro kohokoliv a odkudkoliv. Linden Labs navíc cítí potřebu komunikace pravděpodobně jako velmi důležitou, takže připravují "IM" klienta - ten by měl umožnit komunikovat (text i hlas) bez nutnosti spouštět kompletního grafického 3D klienta.

Second Life umožňuje do virtuálního prostředí dostat i zvuk a video z reálného světa (nejsnáze například z YouTube). Zvuk je hojně využíván v hudebních a tanečních klubech, video může být dobře využitelné třeba právě pro konference a přednášky.

Komunikace má ale i jiné aspekty. V Second Life nejdál dojdete, pokud budete umět komunikovat v angličtině. Což, bohužel, není příliš vlastní české komunitě. Buď anglicky neumí, nebo se anglicky mluvit bojí. Výsledkem je dosti výrazná separace českých komunit od ostatního světa, něco co není dobré a už vůbec ne praktické. Právě komunikací s ostatními obyvateli můžete nejvíce získat. Nejenom získáte nové přátele, ale také se dozvíte o aktivitách a místech, které by vám zůstaly skryty.

Second Life a marketing

Marketingové využití Second Life se stalo jednou z dalších oblastí zklamání. V drtivé většině případů jde ale o problém těch, kdo se snažili v Second Life o marketingové aktivity či podnikání, aniž by vůbec pochopili některá omezení a získali přehled o možnostech. Typickým příkladem může být několikapatrová budovat Telefónica O2 - je prázdná, nic v ní o Telefónice nezjistíte, nic tam nemůžete získat, nic se nedozvíte. A pokud už tam je něco napsáno, tak je to jenom česky. A mířit na nějakou tu tisícovku uživatelů, kteří navíc vůbec na Telefónica O2 nejsou zvědaví? Zní to poněkud zvláštně. Stejný případ je prázdná virtuální služebna Policie ČR či zbytečná prezentace regionální knihovny. Řada příkladu toho, že být "in" nestačí. A že se tvůrci těchto "prezentací" ani neobtěžovali poučit z velkého množství praktických a následováníhodných příkladů z celého světa.

Second Life je ideálním prostředím pro značky, ale musí být schopné něco dát. Z příklad toho co můžete v SL dělat je dost zřejmé, že pokud máte možnost prodávat či dávat něco o co mají lidé zájem, o úspěch máte postaráno. Šanci tak mají značky z reálného světa - pokud někdo v reálném světě má v oblibě oblečení určité značky, je velmi pravděpodobné, že si bude chtít podobné oblečení chtít koupit i ve virtuální podobě. A ještě větší šance je na vytvoření nové, virtuální značky - těch existují v SL stovky a mají stejnou váhu jako ty reálné.

Produkty a služby je potřeba komunikovat, to platí jak v reálné, tak virtuálním světě. O tom že musíte být nalezitelní už byla řeč dříve. A pokud chcete špatné příklady, můžete zkusit najít ve vyhledávači Telefóniva O2 nebo některou z dalších českých firem. Ačkoliv mají vlastní budovy, ve vyhledávači je někdo "zapomněl" umístit. A jednou z největších chyb je omezení zacílení pouze na českou komunitu - pár tisíc aktivních uživatelů znamená, že je to srovnatelné s návštěvností takřka neznámého blogu. A zmíněné averze mezi frakcemi už vůbec nepříspívají tolik potřebnému zviditelnění. Poměrně negativní vlastností české komunity je i přítomnost velkého množství dětí, které se v SL doslova jen a pouze poflakují. 

Second life a lidé

Virtuální život má svá zajímavá specifika, ale nakonec je jenom odrazem života skutečného. Proto ostatně také panuje nelítostný boj mezi frakcemi českého SL. Proto také můžete v Second Life narazit na mafiánské praktiky, s jejichž pomocí někdo vyštípe někoho z jeho pozemku jenom proto, aby si ho mohl za nízkou cenu pořídit. Linden Labs v průběhu uplynulých let museli upravit řadu věcí, které se "ti chytří" naučili zneužívat ve svůj prospěch, stejně tak jako má Second Life v historii řadu bezpečnostních chyb. Řada z nich těžila a těží z propojení s webem, včetně lákavých možnosti krást cizí účty - činnosti přítomné všude tam kde jsou ve hře peníze.

Pokud chcete vypadat jako Draenei (World of Warcraft), máte šanci

Výjimkou nejsou ani podvody páchané přímo v Second Life - můžete si například něco  koupit a nedostat co bylo slíbeno, stejně tak jako můžete pracovat a nedostat zaplaceno.

Z průzkumu Proximity Worldwide například plyne, že si 66% lidí myslí, že ti co tráví čas ve virtuálních světech mají problémy se vztahy ve světě reálném. Na druhou stranu 59% si myslí, že virtuální světy lidém lépe pomáhají pochopit je samé. A 56% je přesvědčeno, že virtuální světy jim umožňují změnit vnímání světa skutečného. A další zjištění je také očekávatelné, lidé se ve virtuálních světěch chovají jinak, než ve skutečných.

Což je ostatně stará známá pravda o internetu. Zde, stejně jako v SL, panuje všeobecně přijímané přesvědčení, že na Internetu je případný strůjce problémů a zmatku nepolapitelný. Second Life je tak ideálním prostředím pro pomluvy, nevraživost, cenzuru (v podobě nesmylných zákazů vstupu na pozemky) i typickou lidskou malost. A není tak v ničem rozdílné od reálného světa. A představa nepolapitelnosti je živnou půdou i pro stalking, harašení, obtěžování a řadu dalších nepříjemných věcí, které dokáží být nepříjemné virtuálně i reálně. 

Stejný průzkum ale také zjistil něco, co není těžké vysledovat v Second Life na vlastní oči. Například to, že 53% se cítí více sexy - snadno uvidíte, že Second Life je přehlídkou zidealizovaných avatarů.

Samostatnou záležitost, o které by se dal v praxi napsat skoro samostatný článek je i otázka toho, že Second Life se stalo skvělým nástrojem pro pedofily. Linden Labs už mnohokrát museli zlikvidovat účty a aktivity lidí, kteří v SL například nabízeli escort servis s malými dětmi coby společníky. Není příliš těžké narazit na "dětské" avatary se sexuálně vyzývavým oblečením a ještě vyzývavějším chováním a doplňky jména. Podmínka 18+ je pro užívání Second Life vcelku chápatelnou, byť je v praxi nedodržována. A jakkoliv Linden Labs zavedli povinnost označovat místa s "dospěláckým" obsahem s ověřováním věku, v praxi to, očekávatelně, nefunguje.

Web budoucnosti

SL je určitým způsobem podobné internetu. Jednotlivá místa, ať již celé ostrovy, jednotlivé obchody či kluby, můžete chápat jako internetové servery. Na ty také chodí různí lidé a v různou dobu. A v případě diskusních fór či chatovacích služeb je pro ně dostatečně lákavé, že mohou komunikovat s dalšími lidmi podobného zaměření. Podobností je zde poměrně dost a možná také proto je někdy SL označováno jako Web 3.0 a skutečně má s Internetem poměrně hodně společného.

Třeba i to, že se neobejde bez kvalitního vyhledávání a obchody v SL jsou hodně závislé na tom, jestli je lidé najdou ve vyhledávači. Ten, stejně jako v případě těch internetových, řeší nějakým způsobem relevanci a jako významný prvek zapojuje i "návštěvnost" daného místa - čím více lidí k vám do obchodu chodí, tím větší šanci máte na lepší pozici ve výsledcích. Funguje i klasické SEO, kdy je dost důležité věnovat pozornost tomu, jaké popisky u obchodu/místa budou, stejně tak aby popisky zboží byly srozumitelné nejenom lidem, ale také aby obsahovaly potřebná klíčová slova. Mimo tuto optimalizaci je také možné si platit za umístění v placených výsledcích. Ostatně samotné začlenění ve vyhledávání je zpoplatněno částkou 30L$ týdně.

Virtuální svatba

Second Life nabízí pro obchody něco, co na webu není až tak uplně možné - pohybujete se vpodstatě ve "skutečném" obchodě, takže pokud  ho někdo architektonicky nezvládl, nebude vás nakupování bavit, lépe řečeno, bude vás obtěžovat. Nejčastější chybou, kterou ostatné můžete vidět i na virtuální Czechoslovakii, je šetření prostorem. Ve virtuálním světě se pohybujete s pomocí kamery, zpravidla umístěné někde "za" avatarem. A pokud není k dispozici dostatek prostoru, je výsledek nepříjemný a špatně použitelný. Stejně tak je nutné dbát na potřebné grafické zpracování a textury - zde platí totét co ve virtuálním světě, ale navíc je přidána nepříjemná vlastnost - v SL se vše "natahuje" a může to trvat příliš dlouho, nebo k tomu může docházet v nepraktickém pořadí. Na první pohled zpravidla poznáte dobře udělané obchody od těch špatných.

Právě ty dobré příklady obchodů vám možná ukáží to, co se jednoho dne může stát opravdu Webem 3.0 - web v tomto provedení získá právě ten třetí chybějící rozměr, který současný internet/web prostě nemá. Po určité době používání Second Life se například běžně přistihuju, že se kolečkem myši snažím přiblížit nějaký obrázek na webové stránce - něco co je v Second Life běžné a na klasickém webu mi to docela chybí.

Principielní otázkou je to, jestli se podaří vyvinout "klinty" virtuálních světů, které budou použitelné nejlépe z prohlížeče a nebude nutné stahovat a instalovat specializované software. Některé virtuální světy fungují s využitím Flashe, což přináší řadu omezení, zejména co se volnosti 3D modelů, textur a řady dalších věcí.

Budoucnost virtuálních světů

Linden Labs začali před lety zkoumat budoucnost virtuálních světů. Cestou pokusů a omylů toho dokázali odhalit hodně a ještě dlouho odhalovat budou. Úzce spolupracují s IBM a dlužno dodat, že mají poměrně velmi přesné představy o tom, kam se chtějí dostat a čeho dosáhnout. A navíc předpokládají to, že během let příštích se virtuální světy stanou stejně běžnou technologií, jako je dnes internet. Věří tomu ostatně desítky dalších společností, které jsou poměrně silně podporovány investicemi. Dnes tak existující stovky použitelných virtuálních světů, ale počítají se mezi ně i online hry, které vytvářejí vlastní virtuální světy - byť se zásadním rozdílem oproti světům typu Second Life. Jde o světy jednoúčelové a omezené, nenabízejí takovou volnost.

Významné jsou i snahy o zajištění Open Source základů, zejména tak aby grafický 3D  klient mohl přistupovat do více virtuálních světů a avatar byl mezi světy přenositelný. Samotné virtuální světy by pak měly být vytvořitelné kýmkoliv, stačilo by stáhnout potřebné serverové software a spustit ho na odpovídajícím hardware (viz třeba osgrid.org) . Second Life samotné je nakonec i příkladem této technologie - jednotlivé ostrovy (simy) jsou vpodstatě samostatné počítače (byť některé virtualizované) a klientské software se mezi nimi "přepojuje", byť se zajištěnou plynulostí přechodu mezi "sousedícími" simy. Technologicky je to zajímavé i z pohledu komunikace mezi simy, otázkou datových úložišť nebo i toho, že prostředí umožňuje běh skriptů, které běží nezávisle na tom, jestli je přítomen jejich "majitel".

Samostatnou zajímavou kapitolou je 3D model - v Second Life nabízí poměrně velkou volnost, která je často zároveň zdrojem řady problémů. Je potřeba řešit řadu otázek ohledně zobrazování/generování 3D pohledů, kolize objektů, fyzikální model, textury, velikost datových přenosů. Nemalým zdrojem případných problémů je ale i hardware a software, zejména ovladače grafických karet. Stoupající schopnosti počítačů hrají také výraznou roli. To co je dnes těžce překonatelné, může za dva/tři roky být snadné.

K řešení je i otázka zvládnutí lépe ovladatelných avatarů a vůbec toho, jakým způsobem probíhá interakce s 3D světem. Second Life v tomto ohledu je občas poněkud těžkopádné, a to  nejenom v 3D modelovacích procesech - vše co v SL vytváříte vytváříte takřka výhradně přímo se svým avatarem, jediné co přichází "zvenčí" jsou textury. Samotný pohyb ve virtuálním světě je nejpodstatnější věcí a schopnost správně se orientovat a rozpoznávat vzdálenost a pozice objektů patří mezi ty složitější činnosti. Velkou roli hraje i možnost plynulého pohybu, kterou výrazně ovlivňuje rychlost internetového připojení, množství objektů a avatarů v okolí, složitost textur a objektů a pochopitelně nemalou měrou i výkon serverů a související infrastruktury. A často jde spíše o kompromis, než o opravdu ideální stav.

Tento článek byl zveřejněn jako třídílný seriál na www.lupa.cz
v září 2008