Daniel Bradbury Dočekal Což nepřekvapí ani trochu, sociální sítě jsou průtokový ohřívač zpráv a poskytují je navíc tak, že ani moc netušíte (a hlavně neřešíte), odkud pocházejí.
Celé to je ještě horší tím, že sociální sítě se snaží uživatele rozhodně nepřivést na web, na kterém by si zprávu mohli přečíst a případně získat povědomí o “značce”, spojené s danou zprávou – Facebook Instant Articles jsou toho typickým příkladem umocněným i tím, že zprávy dnes čteme v mobilních telefonech více a více.
Ještě větší dopad na uvědomění si zdroje zprávy je to, že uživatelé běžně pouze čtou titulek a krátký doprovodný text na sociální síti. Samotnou zprávu nečtou, obraz si udělal z (velmi často záměrně manipulativního a zavádějícího) titulku.
Ochota klikat i na neznámé zdroje je nicméně poměrně slušná, 40 % by na takový odkaz klikli, ale pro věk 12-19 jde pouze o 19 procent. Zajímavé zjištění může být i to, že zprávy čtou v 35 % případech lidé na webech vydavatelů či mobilních aplikacích, v 31 % ve vyhledávacích strojích a v 34 % na sociálních médiích. Z těch co je čtou na sociálních sítích 60 % uvádí, že po přečtení zprávy by navštívili web vydavatele.
Via 43 percent of social media users don’t know where the stories they read originally appeared