Daniel Bradbury Dočekal Jen tak si něco schovám na blog. Nakonec od toho blogy jsou. Když už jsem si to znovu projížděl v přípravě na rozhovor, tak jsem si udělal poznámky. A taky proto, že v září to začne být zase aktuální.
Článek (Article) 13 je stroj na cenzuru
“Reforma” autorského práva, která deformuje vše doposud platné a nezavádí nic, co by podporovalo rozvoj a inovaci. Internetové platformy hostující velký objem uživatelského obsahu (ISSP, Information Society Service Provider) musí aktivně monitorovat chování uživatelů a bránit vkládání obsahu, který porušuje autorská práva. Doposud platilo to, že případné porušování autorského práva je nutné řešit po nahlášení – v řadě případů (YouTube) něco podobného tomu co článek 13 vyžaduje – ContentID umožňuje identifikovat porušování díla – ať už jde o video nebo hudbu. Pořád je ale aktivita na straně vlastníků – dílo najít a nahlásit, případně využít Content ID.
Už stávající systém je zneužíván pro cenzuru – pokud se někomu něco nelíbí, tak to prostě nahlašuje pro porušování autorských práv. DMCA je běžný nástroj cenzury. Totéž se děje ve vyhledávání, kdy hudební a filmový průmysl blokuje i to co nikdy blokovat neměl. Ať už úmyslně nebo záplavou omylů.
Článek 13 je typickou ukázkou lobbistické práce (zejména) hudebního průmyslu – míří proti (zejména) Google, kde se hudební průmysl prostě chce domoci většího podílu z peněz za inzerci zobrazenou současně s jejich díly. Paradoxem je, že dokonce Google srovnávají se Spotify, proti kterému vedou souběžně válku a i tam považují peníze za nedostatečné.
Článek 13 bude vyžadovat enormní náklady u internetových služeb. Bude muset vzniknout databáze identifikující autorská díla, což povede k vzniku několika gigantických provozovatelů takovýchto systémů a centralizaci cenzury do několika míst.
Automatické odstraňování bude znamenat, že budou odstraňovány v ještě větší míře věci, které jsou cenzurovány (protože je někdo nechce), které jsou legální z pohledu parodie či uměleckých licencí.
Automatické odstraňování také zavádí vinen dokud neprokázal opak. Ještě více rozšíří i klasickou nerovnost mezi nadnárodními konglomeráty a zbytkem trhu.
Nutnost mít na službách automatickou filtraci přinese zásadní zvýšení nákladů (software, databáze, řešení sporů, atd) a tím omezí vznik nových internetových služeb a prodraží celou existenci Internetu.
Stejnou filtraci bude muset zavést například i Wikipedia, všechny platformy pro sdílení kódu, sociální sítě, fotoweby, vědecké weby, web hostingové společnosti. V řadě případů nebude možné rozlišovat mezi uživatelským a “firemním” obsahem.
Filtrace se týká jakéhokoliv obsahu – textu, fotografií, ilustrací, videa, hudby, filmů. Netýká se to ale díla jako celku, ale také všech odvozenin, fragmentů, citací. A jak už bylo naznačeno jinde, parodií ale i kritického využití.
Celé je to samozřejmě v rozporu s platnou legislativou jako v EU tak po celém světě – přestává platit to, že poskytovatel služeb na Internetu není zodpovědný za obsah, který tam vkládají uživatele. Přestává platit i to, že původní E-commerce Directiva zakázala aktivní monitoring Internetu.
Jak už známe Česko (stačí se podívat na GDPR, ale ono to bude podobné i v jiných státech), při překladech a implementaci se objeví snaha být ještě striktnější a přísnější.
Článek 13 začne platit i zpětně. Dá se použit k masivní likvidaci obsahu na Internetu v míře doposud nebývalé – včetně všeho co již bylo dříve zveřejněno a aktuálně se “nehodí”.
Nezapomínejme, že cenzurujícím bude například Facebook. A jak už na příkladu Německé snahy boje proti fake news víme, bude cenzurovat preventivně a přistupovat ke všemu v onom stylu “vinen, smazat, nebavit se”.
O Článku 13 jsme psal v červnu, před prvními snahami o prosazení v Reforma copyrightu a článek 13: Způsob, jak zničit dnešní podobu internetu. Původní návrh viz Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on copyright in the Digital Single Market
Článek (Article) 11 zavádí daň z odkazů
Americké autorské práv zná férové užití a praxe ukazuje, že je v tomto ohledu lépe připraveno na Internet, než klasické “evropské” pojetí. To ale prozatím nabízí dostatečnou míru volnosti v sdílení a citování autorských děl.
Článek 11 bude vyžadovat, aby jakékoliv sdílení či citování bylo doprovázené uzavřením smlouvy/dohody zda to může být uděláno a za jakých podmínek. Lobby médií doufají, že jim za každý nasdílený odkaz a citaci “někdo” začne platit – ne koncový uživatel, ale Google, Facebook, Twitter, Apple, Microsoft, Pinterest atd.
Vytvářet zákon co má zajistit jedné podnikatelské skupině příjmy na úkor jiných a na úkor svobody Internetu a projevu je absurdní. Celé je to navíc určeno tak, že kdokoliv citující, sdílející či citují musí mít souhlas vydavatele.
Na Facebooku/Google/Twitter generované náhledy přestanou být dostupné – ani tak velké společnosti nebudou řešit smlouvy s každým webem, který si bude myslet, že může těžit z existence Článku 11.
Média se o toto pokoušela už v Německu a Španělsku – hlavně snahou získat peníze z Google News – víme že to nedopadlo. Google je prostě z Google News vyhodil. Co navíc, pokud nějaký vydavatel nechce být sdílen (do Google News), může to snadno zakázat.
Článek 11 navíc povede ke konci agregátorů zpráv a zásadně omezí existenci vyhledávačů (včetně českého Seznamu). Hrozí konec i pro služby jako je Pocket, Feed.ly, atd.
Ve výsledku je toto zásadní omezení svobodného šíření informací. Bude vést i k zániku blogů, bude v rozporu s autorským právem, bude v rozporu s právem dávajícím novinářům citovat (zpravodajské účely).
Média Článkem 11 nezískají žádné další příjmy, výsledek bude masivní zráta návštěvnosti (stačí se podívat na Facebook a omezování dosahu) a tím následná ztráta inzertních příjmů.
Není mimochodem vůbec jasné jak dlouhá citace smí/nesmí být. Ani jak se přijde na to, že link je či není možné použít. Celé by to opět muselo vést k jakými centrálním databází a správcům práv a poplatků.
Nejasné je i to, kolik a jak se bude platit – navíc je zde řeč o tisících (milionech) provozovatelů webu vs. tisících až desetitisících médiích – nepředstavitelná úroveň redistribuce peněz. Opět zákonitě vedoucí k vytvoření jakýchsi prostředníků a přerozdělovatelů.
Je velmi pravděpodobné, že na všem vydělají fake news weby – nebudou vůbec řešit co je či není legální, nebude jim vadit sdílení, nebudou za něj chtít platit. Seriózní zdroje se utopí v hlídání obsahu a placení. Malé novinářské projekty si velmi pravděpodobně vůbec rozmyslí, jestli pokračovat v činnosti.
Celé je to v rozporu z Bernskou úmluvou, mezinárodní dohodou garantují právo citovat zpravodajství a vytvářet souhrny z tisku. V návrhu Článku 11 je (či snad bylo a snad to dali pryč) stanoveno, že média musí žádat peníze, ať chtějí či nikoliv.
Čl.10
(1) Citace z díla, které bylo oprávněně zpřístupněno veřejnosti včetně
citací z novinových článků a z časopisů ve formě tiskových přehledů,
jsou dovoleny s podmínkou, že jsou v souladu s poctivými zvyklostmi a v
rozsahu odůvodněném sledovaným účelem.
(2) Zákonodárstvím států Unie a zvláštním dohodám, které mezi nimi jsou
nebo budou sjednány, se vyhrazuje možnost, aby v rozsahu, který je
odůvodněn sledovaným účelem, dovolily užívat literární nebo umělecká
díla pro potřeby názorného vyučování v publikacích, ve vysílání
rozhlasem či televizí anebo ve zvukových či obrazových záznamech s
podmínkou, že takové užití je v souladu s poctivými zvyklostmi.
(3) Při citacích a užití podle předchozích odstavců je nutno uvést
pramen a autorovo jméno, je-li toto jméno v pramenu obsaženo.
Paradoxní je i to, že v navrhované podobě by například Facebook musel znemožnit i lidem sdílení odkazů na obsah, ke kterým nemá licenci.
V praxi by to samozřejmě vedlo k tomu, že by bylo povolení sdílet jen to co je licencováno a vše ostatní by prostě bylo znemožněno. Ne, to opravdu neohrozí volný rozmach Fake News – tyhle weby prostě dají volnou licenci komukoliv.
Vhodné připomenout je i to jak to dopadlo u GDPR – jsou tisíce webů, které vůbec nepouští návštěvníky z EU na jejich stránky. Jestli se tedy EU chce izolovat, je Článek 11 (a nakonec i Článek 13) skvělý.
Článek 11 je tak zásadní omezení volného šíření informací a omezení svobody projevu. Nejvíce paradoxní je, že jsou to média, která volají po tom aby byla cenzurována a aby se musela začít bát co vlastně sdílí a citují.
Opět zde EU vytváří nerovnost – na základě lobby vydavatelů se chystá omezovat další části trhu.
Jakkoliv si média a jejich lobby myslí, že tímhle budou bojovat s Google či Facebookem, není tomu tak. Jejich pozici to posílí, jejich konkurenti na to mít nebudou.
Opět zde platí, že následná legislativa bude ještě tvrdší než návrh, bude obsahovat řadu nesmyslů, vznikne pozdě, bude muset mít záplavy výjimek. Pro příklad se podívejme na GDPR. Už teď je snaha tam dostat výjimky pro “nekomerční a osobní užití”, což klasicky narazí na to, že něco takového nejde určit
Není (vlastně stejně jako u GDPR) vůbec jasné kdo tohle celé bude hlídat, řešit spory, odvolání, protesty, zneužití. Ale možná opět EU myslím na další tisíce prostředníků (a příživníků, viz též GDPR).
Studie zadaná samotnou EK doporučila na tohle celé zapomenout.
Objevují se hlasy že by se to celé mělo rozšířit na vědecké články a publikace (ještě více absurdní, víme jak to tam vypadá s pár subjekty uzurpujícími si práva na vybírání peněz už teď).
Cizí čtení mající hlavu a patu
Not in our name: Why European creators must oppose the EU’s proposal to limit linking and censor the internet (Cory Doctorow)